Udržitelný rozvoj snoubí v rovnováze tři základní oblasti našeho života:
- oblast sociální (a),
- životní prostředí (b), a
- ekonomiku (c).
Dlouhodobě udržitelný rozvoj jako takový tvoří zásadu fungování veřejné správy, společně s tzv. 3E principy - efektivitou, účelností a hospodárností, přičemž zde vždy plně zohledňujeme oéči řádného hospodáře (ve zkratce odbornost, pečlivost a loajalitu).
a) Sociální oblast: termín sociální oblast může znít až příliš formálně, technicky a odlidštěně, nicméně zahrnuje zásadní prvek lidské společnosti, jelikož člověk je tvor sociální a vytváří mnoho druhů sociálních vazeb a vztahů. Obecně známá struktura je jedinec - rodina - stát nebo např. občan - spolek - firma atd., ovšem typů členění může být hned několik druhů. A v oblasti společenské odpovědnosti se zmiňujeme o skupinách nějakým způsobem znevýhodněných obyvatel, kteří jsou v systému aktuálně - a často dočasně - ve slabším postavení, a na které je nutné brát v naší rozvinuté společnosti ohledy (typicky děti, těhotné ženy, matky s dětmi, senioři, nemocní spoluobčané, invalidé nebo bezdomovci), přičemž v tomto "slabším" postavení se každý z nás ocitá prakticky více než polovinu svého života v některé ze zmiňovaných sociálních skupinách.
b) Životní prostředí: příroda je zázrak, který nás nikde nepřestane fascinovat. Jsme její nevyhnutelnou součástí, díky ní existujeme. Základní prvky (kyslík, vodík, uhlík ...) tvoří sloučeniny, které tvoří drtivou většinu našeho života, hmoty kolem nás. Stručně řečeno - př. - kyslík dýcháme, oxid uhličitý vydechujeme a vodu pijeme (a z vody se skládáme), přesně naopak vůči stromům a flóře obecně, která oxid uhličitý vdechuje ("váže") a vydechuje kyslík, a to díky fotosyntéze - díky slunci, atd. ... Jinými slovy člověk je pevnou součástí přírody, žije plně v symbióze s flórou i s faunou na planetě Zemi. Přírodu je tak nutné zdravě respektovat. Nepatříme mezi horlivé až fanatické eko-aktivisty a enviromantální kazatele, ani si pyšně nedomýšlíme, že bychom jako lidé mohli planetu Zemi zničit, ovšem vliv na životní prostředí máme zásadní a zničit můžeme velmi reálně sami sebe jako lidský druh. Obecná pravidla a důležitost životního prostředí tedy plně respektujeme a ctíme. To se odráží nejen na tom, jak se k přírodě chováme (např. třídíme odpad, sázíme stromy nebo zadržujeme dešťovou vodu pro splachování nebo zalévání zahrad), ale i na našem příklonu např. k obnovitelným zdrojům energie (OZE) oproti klasickým fosilním zdrojům nebo jádru, kde je zásadním problémem buďto vysoká cena za těžbu, konečnost těchto vzácných zdrojů, nebo radioaktivního odpadu, atd.
c) Ekonomika: většina zdrojů kolem nás je vzácná a není jich zdaleka dostatek pro všechny obyvatele planety, ač se to tak na první pohled může i nemusí zdát, a mnoho politických teorií je i založeno na opaku. Jejich efektivní, účelná a hospodárná alokace a využití tak podléhá mnoha tržním pravdilům (i vč. státně příslušných zásahů), jejichž principy jsou více či méně dané tžními mikro a makroekonomickými principy, které mají svá pevná pravidla. Moderní behaviorální výzkumy navíc prokazují, že člověk se mnohdy nerozhoduje zcela pragmaticky na základě prokazatelných dat a faktů, a šablon a vzorců, ale často se rozhoduje emocionálně ad-hoc podle svých aktuálních pocitů a tužeb, což navíc v kombinaci se známými nedokonalostmi reálného trhu (jako např. omezené informace na trhu) vede ke zdánlivě nelogickým výsledkům a k výrazným odchylkám oproti matematickým výpočtům z etalonových modelů. V oblasti společenské odpovědnosti dbáme na právní i etické zásady fair trade, podporujeme otevřenost, transparentnost, rovné zacházení nebo zákaz diskriminace, atd. Jsme si plně vědomi i rozdílných povah prostředí kogentního a dispozitivního právního rámce, které utvářejí samotnou povahu fungování státní správy a samosprávy podle typu pravomoci a působnosti toho kterého aktéra.
Právě soulad sociální oblasti, životního prostředí a ekonomiky plně ctíme a uplatňujeme ve všech našich procesech.
Dlouhodobě udržitelný rozvoj pro nás zdaleka neznamená pouhou politickou frázi.